Etické zásady chovu Zakrslých teddy

Problematiku etického chování ke zvířatům považuji za mimořádně důležitou. Už proto, že zvířata, přestože mají svá práva, stávají se v rukou lidí bezbrannými tvory. Nemohou si vynutit, aby se s nimi zacházelo vlídně a přátelsky, nemohou si vynutit nápravu nesnesitelných podmínek, v kterých v některých připadech žijí.

Pro každého chovatele jakéhokoli druhu zvířat by tato problematika měla být velmi důležitá a měl by fungovat velmi dobrý systém kontroly činnosti chovatelů, jak se svými svěřenci vlastně zacházejí.
My se záměrně nebudeme věnovat jiným druhům zvířat než jsou králíčci, protože bychom zcela přesáhli rámec, který jsme si vytyčili a rovněž záměrně zcela opomineme podmínky chovu králíků ve velkochovech, protože tam jsou podmínky chovu zcela jiné, vše je podřízeno produkci a etika ustupuje do pozadí. Možná by tématika chovu králíků ve velkochovech vydala na jiný samostatný článek.

Etika je věda o morálce. Říká nám, jak bychom se měli chovat, abychom se mohli za lidi vůbec považovat.
Morálka je aplikace etických norem v praxi. Slovo morálka je odvozeno z latinského (mos, v pl. Mores), tedy mrav, obyčej.  Každý člověk, ať už přichází do styku např. se starými, nebo bezmocnými lidmi, dětmi, mládeží, ale i ten, který přichází do styku se zvířaty, by se měl chovat „mravně“. Problém však může být ten, že každý z nás, považuje za mravní chování něco trochu odlišného, nebo-li každý z nás, má své vnitřní mantinely nastaveny někde jinde. Může se stát, že člověk ublíží druhému tvorovi nevědomě, třeba z neznalosti, ale rovněž se může stát, že tak činí i třeba záměrně a vědomě a dlouhodobě může svému zvířeti či zvířatům působit bolest a utrpení. To první se dá odpustit, ale to druhé již nikoli.
Chovatel by měl být natolik znalý problematiky chovu, ale i natolik mravný, aby u něho k nežádoucímu chování vůči zvířatům v žádném případě nedocházelo. Jak si však takový požadavek vynutit a ohlídat? Člověk by měl být upřímný hlavně sám k sobě a odpovědět si pravdivě na otázky, které jsme si i my položili a s čistým vědomím i svědomím pak zhodnotit, jak na tom vlastně je.

Otázky, které jsme si položili
- Zajímám se aktivně o chov a vše co s ním souvisí?
- Čtu literaturu týkající se zvířat které chovám?
- Diskutuji problematiku chovu s dalšími chovateli? Vyhledávám si na webu nové, zajímavé a důležité informace?
- Zajímám se a snažím se aktivně zlepšovat podmínky chovu svých zvířat?
- Mám je jen jako zdroj financí, zdroj masa, kožešiny a mláďat? Nebo chovám hlavně proto, že mám své zvíře (svá zvířata) pro potěchu oka i ducha, jako domácího mazlíčka, jako milého společníka a jako člena rodiny?
- Jak se k mé zálibě chovají ostatní členové rodiny? Jsou vůči ní natolik tolerantní, že králíčky nijak neomezují, nezachází s nimi hrubě? Nemají je někteří členové rodiny jako živou hračku?
- Dokáži se já sám (sama) postarat o své svěřence i v době jejich stáří? Budou mít u mě kvalitní podmínky na dožití?
- Poskytuji svým králíčkům kvalitní a dostatečnou zdravotní péči, zabývám se i těmi slabšími jedinci, kteří by bez mé pomoci jen těžko přežili? Nebo je odepisuji?
- Do jakých rukou dávám své odchovy? Snažím se, aby to dobré ruce skutečně byli? Nebo dávám mláďata do Zverimexů, či překupníkům?
- V jakých podmínkách mí králíčci žijí? Mají dostatečný prostor k životu? Mají komfort,  který potřebují? Pečuji vedle uspokojování jejich základních životních potřeb i o potřeby ostatní? Jsou u mě opravdu šťastní? Hopkají spokojeně nebo jen rezignovaně sedí na jednom místě?
- Nešířím nepravdy či polopravdy o jiných chovatelích? Pokud se mi něco na jejich chovu nelíbí, jsem dostatečně silný, abych jim své připomínky a postřehy v zájmu chovaných svěřenců sdělil přímo?

Pokud Vás následující body přivedly k zamyšlení nad tím, zda jste VY zodpovědný chovatel, budeme velmi rádi. Etický kodex chovatele po Vás nikdo vymáhat nebude. Buď jej v hloubi duše máte nebo prostě nemáte. Ale, obstojíte sami před sebou, když třeba jen ve skrytu duše tušíte, že se zrovna VY eticky nechováte?

Témata k zamyšlení
Pokud Vás náš článek motivoval k přemýšlení, super! Protože ve všech oblastech lidského konání je možné neustálé zlepšování, v chovatelství to platí dvojnásob. Proto pro Vás máme pár námětů k přemýšlení. Jsou to věci, které se týkají každého chovatele. Na následující otázky neexistuje jednoznačná odpověď. Názory na jednotlivé praktiky v chovu se s postupem času mohou měnit i u jednoho chovatele. Je však třeba se nad těmito tématy zamýšlet! Možná budete pro, abychom si o následujících tématech třeba více popovídali…třeba v našem diskusním fóru...

- V jakém věku mláďata odstavovat?
- Za jak dlouho po porodu samici Zakrslého teddyho znovu nakrýt?
- V jakém věku poprvé připustit samici?
- Léčit nemocná a slabá mláďata?
- Má smysl hledat pro své odchovy kvalitní, nekomerční chovatele a majitele?
- Jak velký prostor králíček k životu potřebuje?
- Co s králíčkem ve stáří, když už nedává potomstvo?
- Je vůbec možné očekávat nějaký finanční profit z chovu králíčků?

Na závěr si dovolím jeden citát chovatelky kočiček:
„Uvědomujete si tu obrovskou časovou, finanční, fyzickou a psychickou náročnost, která je spojená s odchovem a zajistěním jednoho jediného vrhu? Jste schopní toto všechno absolvovat? Žádné peníze za prodaná koťata Vám vloženou energii nezaplatí. Pro peníze to slušní chovatelé nedělají“.

Autoři: Iva a Martin Šmrhovi