Výživa a krmení králíků

 

Nádherná slatinná louka v Polabí, plná vzácných druhů rostlin, jako některých vstavačů, mečíku bahenního, kosatce sibiřského a jiných. Šťavnatá zeleň přímo svádí k zakousnutí, nebo alespoň k nasušení kvalitního sena. Ale nedejte se mýlit! V porostu je hojně zastoupen prudce jedovatý ocún jesenní. Konzumaci takového sena by vaši svěřenci rozhodně nepřežili.

Ocún jesenní, též podzimní (Colchicum autumnale L.). Hlíznatá,  10–30 cm vysoká rostlina, řazená do čeledi liliovitých (Liliaceae).  Druh je u nás ještě poměrně hojný, místy ale schází. Roste na vlhčích loukách a v lužních lesích, od nížin až po horské pásmo. Listy jsou ploché, široce kopinaté, hlíza 3-7 cm dlouhá. Nádherné bledě fialové květy jsou téměř přisedají na podzemní hlízu. Blizny jsou podlouhlé, okvětní lístky bledě fialové (lila), prašníky žluté, 3 čnělky jsou volné. Plodem je poměrně mohutná, 3-5 cm dlouhá tobolka. Všechny části rotliny jsou prudce jedovaté. Ocún jesenní vykvétá v pozdním létě, ale semena tvoří až následujícího roku, kdy v jarních měsících vytváří hustě olistěnou lodyhu se semeníkem. Po dozrání semen rostlina zatahuje.
Ocún jesenní je je velmi dekorativní rostlina, kterou pro pozdní dobu květu zahrádkáři vysazují ji do skalek. V lékařství se ocún cení pro obsah alkaloidu kolchicinu, který se uplatňoval při léčbě dny. Ocún jesenní bývá často zaměňován za krokus, neboli šafrán. Ten ale patří do čeledi kosatcovitých (Iridaceae), kvete na jaře a jeho blizny se tradičně používají jako vzácné koření.