K domestikaci a etice chovu zvířat | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
K domestikaci a etice chovu zvířat Člověk v procesu domestikace provádí cílevědomou selekci tak, aby podle svých představ určité druhy zvířat určitým způsobem přeměnil. Tím nahražuje přirozený (přírodní) výběr. Domestikovaná zvířata se od původních předků liší vzhledem, chováním, ale i dalšími parametry, jako počtem odchovávaných mláďat, prodloužením laktace apod. Přetvoření domestikovaného zvířete jde dokonce natolik daleko, že zasahuje i do nejniternějších oblastí genetické informace a mění psychiku, i základní instinkty zvířat. Tak např. králík domácí žije v králíkárnách a již nejeví tendenci hrabat nory. Úspěch domestikačního procesu je podmíněn řadou okolností. Pro domestikaci se hodí jen ta zvířata, která mají silný stádový, či smečkový pud: Tím se zjednodušuje jak komunikace, tak i soužití zvířete s člověkem. Je výhodné, pokud domestikované zvíře není úzkým potravním specialistou. Ve společnosti musí existovat určitá, alespoň potencionální společenská poptávka po domestkaci zvířete, které se v dané oblasti vyskytuje. A také musí nastat příznivé historické souvislosti. Výsledkem toho všeho je fakt, že ke zdomácnění většiny tradičních zvířat došlo v oblastech s určitou kulturní vyspělostí lidské populace, za současného výskytu vhodného divokého předka. Taková oblast se označuje jako centrum domestikace. Některé druhy byly člověkem domestikovány již v dávné minulosti, jiné teprve nedávno, v uplynulých desetiletích, jako např. křeček zlatý, některé akvarijní rybky, některé druhy ptáků chovaných v klecích, některé druhy kožešinových zvířat a další. Přibližný průběh domestikace základních druhů živočichů si ukážeme v tabulce:Tabulka: Přehled přibližné doby domestikace některých druhů zvířat Kachna domácí (Anas platyrhynchos f. domestica) K poznání časového rozpětí a průběhu domestikace přispívá podstanou měrou archeologie. Počátky domestikace se datují nejméně do doby 12.000 let před naším letopočtem, do přelomu starší a mladší doby kamenné, paleolitu a neolitu. Tehdy dochází k zásadní proměně lidské společnosti, kdy se z člověka - sběrače a lovce, stává člověk usedlý - zemědělec. Náboženství mnoha kmenů v té době požadovalo časté rituální obětování zvířat. Usuzujeme proto, že prvotními důvody pro domestikaci zvířat byly nejspíše kultovní záležitosti (skot, drůbež). Teprve později se domestikovaná zvířata začala využívat i hospodářsky. Proces domestikace probíhal dvojím způsobem. Buď samovolně, kdy se některá zvířata, jako např. pes, kočka a holub připojila k člověku sama, anebo cíleně, kdy člověk musel určité zvíře, jako např. koně, osla, či skot zkrotit. Domestikaci si můžeme představit jako několikastupňový proces. První fází bylo ochočení zvířete. Následoval jeho dlouhodobý, po generace trvající chov, kdy člověk zvířeti zajišťoval výživu, vytvářel mu přiměřené životní podmínky, usměrňoval jeho rozmnožování a prováděl cílevědomou selekci potomků. V důsledku toho chované zvíře přetvořil podle svých představ. Domestikace vedla ke změně mnoha vlastností zvířat. Nejnápadnější jsou změny v celkové velikosti, hmotnosti a tvaru těla, ve zbarvení, kvalitě a délce srsti, ve velikosti a postavení ušních boltců, rohů atd. Dochází ke změnám některých anatomických znaků (např. změny ve velikosti orgánů a změny na kostře). A v neposlední řadě dochází i ke změně fyziologie zvířat: Známými příklady jsou častější říje domácích zvířat, zvýšení rozmnožovací schopnosti, urychlení dospívání a prodloužení laktace. Člověk chová domestikovaná zvířata pro užitek, pro zábavu, i pro tvůrčí vyjádření svých představ (šlechtění). Chované zvíře může být pro člověka zdrojem lásky, potěšení i pochopení. Zdají se vám taková slova nemístná, nepřiměřená, anebo přímo rouhavá? Nezapomeňte, že mnozí z nás žijí v neúplných rodinách, v osamocení, bez možnosti v tomto směru naplnit své základní lidské potřeby a koneckonců, svá základní lidská práva. Každý kdo choval psa mi potvrdí, že pes na vás má čas kdykoli a kdekoli. Neopustí vás, nevyčítá, nelamentuje, ničím nic nepodmiňuje, nepomluví vás a neupře vám dědictví. Pojem domestikace si typicky spojujeme s domestikací velkých hospodářských zvířat, jako krávy, koně, lamy, osla, prasete, kozy, ovce, či velblouda. Napadlo vás ale někdy že mezi domestikovaná zvířata patří i včely, bourec morušový, anebo kapr? Pokračujme ve nesouvislém výčtu: Patří sem slepice, krůta, perlička, kachna, husa, páv, králík, fretka, morče, křeček. Také kožešinová zvířata, jako liška, činčila, nutrie a ondatra. A také sem patří zvířata, chovaná pro laboratorní účely, jako myši, krysy a potkani. Anebo také opice a primáti. Zkrácený přehled domestikovaných zvířat jsme si uvedli v tabulce přibližné doby domestikace některých druhů zvířat. Domestikace se týká nejenom zvířat, ale i rostlin a příslušníků třetí říše, mikroorganismů. Příkladů jsou stovky a tak je uvedeme namátkou, jak nás napadnou. Domestikované mikroorganismy se používají při výrobě piva, vína, octa, kvasnic, při výrobě antibiotik, kyseliny octové, kyseliny citronové. Používají se pří získávání zlata z výluhů zlatonosné rudy, při asanaci ropou znečištěných ploch. Etika chovu domestikovaných zvířat Domestikací člověk přetváří zvířata, rostliny i mikroorganizmy doslova a do písmene k „obrazu svému“. Někdy náhodně, jindy cílevědomě vznikají jedinci, kteří jsou na samé hranici přirozenosti a životaschopnosti. Jejich vznik a udržování navozují otázku, zda má člověk na jejich udržování, anebo přímo na cílevědomé vytváření takových monster právo? Neosrstění psi, neosrstěné kočky, myši či morčata, tancující myšky s poruchou statokinetického ústrojí a další a další. Může se jednat zmutovaný, mimořádně nebezpečný kmen bakterií, nebo o psa s cíleně vyselektovanou agresivní povahou. Má chovatel právo vytvářet monstra, která se o sebe sama neumí postarat, anebo která mohou být nebezpečná jak chovateli, tak jeho okolí? Nezapomínejme, že jako chovatelé na sebe bereme zodpovědnost za stav našich svěřenců, za kvalitu jejich života a v neposlední řadě i za jejich konec, který by neměl být trápením. Příliš často vidíme, jak lidé tuto zodpovědnost neunesou. V lepším případě vyhodí svého psa na ulici, v horším případě ho nechají v lese a pro jistotu, aby se určitě nevrátil, ho za uši přibijí ke stromu, aby pošel žízní a hladem. Trochu smutné je, že tyto řádky jsou určeny lidem, kteří je nikdy číst nebudou. Věnujme králíkům potřebnou, tedy i preventitní veterinární péči. Zajistěte jim potřebné očkování. A pokud se přiblíží jejich konec, posterejte se o to, aby z tohoto světa odešli trochu humánním způsobem, nejlépe asi opět u veterináře. Studujme literaturu, řiďme se základními chovatelskými zásadami a buďme v kontaktu s ostatními chovateli. Chovejme své svěřence v dobrých podmínkách a věnujme jim nejlepší možnou péči. Skoupá, L.: Domestikace zvířat. Publikace na serveru iFauna: http://www.ifauna.cz.Rubrika 17 Různé, ročník 15, č.1, 2004 Heslo Domestikace na serveru Wikipedia: http://cs.wikipedia.org/wiki/Domestikace Heslo Domestication na serveru Wikipedia: http://en.wikipedia.org/wiki/Domestication
|
